Berlín: Město kamene #2

Od mé první recenze Berlínu, která se týkala převážně knihy jako takové, uplynul již nějaký čas. Pocity z prvního přečtení ve mně uzrály. Během této doby jsem však do Města kamene několikrát nahlédnul a celý si jej znovu přečetl. Při druhém přečtení jsem pronikl hlouběji do světa Lutesovy jemné linky a objevil detaily, které jsem při prvním horečném a radostném čtení přehlédl. Jak byla předchozí recenze pohledem zvnějšku, bude ta nynější pohledem dovnitř.

Berlín: Město kamene

To na co jsem se dlouho těšil se stalo skutečností – Berlín leží na mém stole. Stalo se i to v co jsem nedoufal – vyšel v českém překladu. Knihu jsem již přečetl, skoro si však přeji, aby tomu tak nebylo a mohl si ji znovu poprvé přečíst.

Berlin je kniha, která mne skrze optiku jejích obyvatel přenesla do rušných ulic velkoměsta, které ještě netušíce následujících událostí bylo místem kulturním a rozmanitým, plným příběhů obyčejných i neobyčejných. Z jejichž výseče je Berlín: Město kamene sestaven.