Od mé první recenze
Berlínu, která se týkala převážně knihy jako takové, uplynul
již nějaký čas. Pocity z prvního přečtení ve mně uzrály.
Během této doby jsem však do Města kamene několikrát nahlédnul
a celý si jej znovu přečetl. Při druhém přečtení jsem pronikl
hlouběji do světa Lutesovy jemné linky a objevil detaily, které
jsem při prvním horečném a radostném čtení přehlédl. Jak
byla předchozí recenze pohledem zvnějšku, bude ta nynější
pohledem dovnitř.