Nový svět – recenze

Jednou mi jeden známý řekl, že psát dobře o věcech, které se Vám líbí, je snadnější než o věcech, které rádi nemáte. Podle toho by mělo být napsání recenze na Nový svět velmi jednoduché. Přesto, když jsem poněkolikáté smazal a přepsal úvod k této recenzi, jsem zjistil, že tomu tak nebude.

Intermezzo

Po dlouhé odmlce, za niž si připisuji minusové body, jsem se konečně dostal k dalšímu příspěvku. Můj blog se ocital ve webovém vakuu, jen tak visel bez života. Avšak v komiksové sféře tomu bylo právě naopak. Udála se komiksová událost roku – Komiksfest, na kterém jsem bohužel kvůli pracovnímu vytížení chyběl, což mne bude ještě dlouho (minimálně do dalšího ročníku) mrzet. Na návštěvu tam přijelo spousta zajímavých tvůrců... Mezi nimi byl i Thomas Ott, mistr ponurých, maniodepresivních, bezeslovných, vyškrábaných příběhů. Jako kompenzace za prošvihnutý Komiksfest mi bylo naděleno The Number 73304... Tak se mu v další recenzi podívám pod obálku.

Comic Heroes Are Rescuing Europe & maribor

Když jsem zjistil, že mě čeká týden ve Slovinsku, přirozeně jsem si hned jako první vzpomněl na Maribor. Tohle malebné město na řece Drávě je letos evropským městem kultury, což ještě zvýšilo mé očekávání. Chvíli po příjezdu jsem si všiml plakátů na výstavu v Umetnostna galerija Maribor s názvem Stripovski junaki rešujejo Evropo. Zaujat slovem stripovski a výraznou kresbou na plakátu vydal jsem se směrem ke galerii. Nemýlil jsem se. 

Stripburger

Nedávno jsem měl možnost pobýt týden ve Slovinsku. Krom relaxu jsem se také těšil, že poznám něco z místní komiksové produkce. Nakonec jsem se věnoval spíše tomu relaxování než pátrání v regálech knihkupectví, nicméně i ty jsem nakonec navštívil. Když jsem uviděl vystavených posledních pár čísel Stripburgeru, neváhal jsem.

Berlín: Město kamene #2

Od mé první recenze Berlínu, která se týkala převážně knihy jako takové, uplynul již nějaký čas. Pocity z prvního přečtení ve mně uzrály. Během této doby jsem však do Města kamene několikrát nahlédnul a celý si jej znovu přečetl. Při druhém přečtení jsem pronikl hlouběji do světa Lutesovy jemné linky a objevil detaily, které jsem při prvním horečném a radostném čtení přehlédl. Jak byla předchozí recenze pohledem zvnějšku, bude ta nynější pohledem dovnitř.

Webcomics #1

Aneb nejenom tištěným komiksem je člověk živ…

Web poskytuje mladým či příležitostným tvůrcům vhodný prostor pro reprezentaci jejich práce – snadno se dá využít všech přednostní nehmotného média. Nejsou omezeni požadavky nakladatelů, publikování je tedy naprosto v jejich režii, nemluvě o tom, že je takovéto dílo odprostěno od nákladů spojených s distribucí a je snadno šiřitelné. Starají se o ni sami čtenáři prostřednictvím příkazů „Ctrl C“ a „Ctrl V“.

Webcomics je fenomén, který se sebou nese specifika a možnosti, o kterých by se dalo dlouho psát a teoretizovat. To však nemám v plánu. Spíše použiji výše zmíněné kouzelné formulky a něco málo o takto mnou distribuovaných komiksech napíši.

Berlín: Město kamene

To na co jsem se dlouho těšil se stalo skutečností – Berlín leží na mém stole. Stalo se i to v co jsem nedoufal – vyšel v českém překladu. Knihu jsem již přečetl, skoro si však přeji, aby tomu tak nebylo a mohl si ji znovu poprvé přečíst.

Berlin je kniha, která mne skrze optiku jejích obyvatel přenesla do rušných ulic velkoměsta, které ještě netušíce následujících událostí bylo místem kulturním a rozmanitým, plným příběhů obyčejných i neobyčejných. Z jejichž výseče je Berlín: Město kamene sestaven.