úterý 17. dubna 2012

Bonjour komiks


V pátek 13.4. jsem se zúčastnil přednášky s názvem Příběh komiksu, která se konala v rámci francouzských dnů v Brně nesoucích název Bonjour Brno. Na přednášku jsem vyrazil s očekáváním – zklamán jsem neodcházel, avšak ani příliš potěšen.


Přednáška byla rozdělena klasicky do dvou částí – v té první přednášející Laura Dutillieut a Tomáš Prokůpek nastínili historii a vývoj komiksu ve Franci a Belgii a České republice. Musím přiznat, že se v oblasti frankofonního komiksu příliš nepohybuji, je to dozajista dáno tím, že francouzsky neumím. Musím se tedy spokojit s tím, co je k nalezení v mé mateřštině či angličtině.

Přes očekávání mě přednáška Laury Dutillieut příliš nenadchla. Dozvěděl jsem se právě ty obecné věci, které jsou k nalezení celkem běžně, sic byly zabaleny do pěkného powerpointového balení a tak pohromadě. Nemohu přesněji komentovat výklad paní Dutillieut, neboť, jak jsem již psal, francouzsky neumím. Jednu výtku bych však měl – vadilo mi málo obrazových podkladů, a pokud se již objevily, byly rychle přeběhnuty. Pro mne tedy setkání s frankofonním komiksem proběhlo skrze překladatelku a pár rychlých obrázků a obálek časopisů, ze kterých jsem většinou ani nestihl přečíst název.

Nevím, zda-li tato přednáška (rozuměj Příběh komiksu) měla být určena primárně francouzštině rozumějícím účastníkům. Pokud ano nechápu proč, druhá prezentace Tomáše Prokůpka překládána do francouzštiny nebyla. Pokud tomu tak nebylo a účelem přednášky bylo seznámit i širší publikum francouzštinou nepolíbené s historií komiksu používající této řeči, pak nechápu, proč nemohla být powerpointová prezentace přeložena do českého jazyka – rozhodně bych si tak odnesl více informací a francouzské publikum by bylo uspokojeno slovním výkladem Laury Dutillieut.

Přednáška Tomáše Prokůpka mne dle očekávání potěšila, leč jsem většinu věcí z jejího obsahu již znal. Tomáš zvolil jiný přístup – promítal obrázky, které doprovázel svým erudovaným výkladem. Prokůpka si vážím – nebudu zde plácat, že snad proto, jak pracuje na popularizaci komiksu atd. To je mi upřímně vcelku jedno – nepotřebuji, aby byl komiks populární. Vážím si ho, protože je odborníkem. Z jeho projevu je znát zapálení a znalost. Popularizovat komiks může marketingová firma, nakladatelství či kamelot na České. Vytvářet teoretické zázemí a recenzovat komiks, přinášet zajímavé postřehy a přibližovat složité tituly může pouze člověk, který se jím dlouhodobě a nikoli povrchně zabývá – tím Tomáš Prokůpek bez pochyby je. Je třeba lidí, kteří budou komiks chápat jako autonomní médium a tak k němu přistupovat, nikoli jako k vedlejšímu produktu literatury, filmu či animace.

Po skončení projevu Prokůpka došlo k dotazům. Jako první se o slovo přihlásil starší gentleman, který po krátkém představení, vznesl dobrou otázku, kam vlastně komiks patří, kam bychom jej zařadili. (Necituji, pouze interpretuji dle mé paměti.) Odpovědi obou přednášejících a moderátora Michala Uhla obsahovaly sdělení, že komiks je bezpochyby samostatné médium a tak má být chápáno. S čímž se samozřejmě ztotožňuji. Druhý dotaz tohoto pána již tak zajímavý nebyl – byl vlastně dosti útočný a nelichotivý – pán poznamenal, že žije v Kanadě a s nelibostí sleduje jakým způsobem se tam adaptují klasické literární poklady ve formě komiksu – z tónu hlasu bylo poznat opovržení. „Kam to dospěje, kam to povede?“ ptal se pán. Prokůpek komiks bránil a pronesl, že tak jako existují špatné filmy, špatné knihy, tak existují špatné komiksy. Pravdu dí, pan Prokůpek.

Nejzajímavější dotaz přišel od francouzsky hovořícího mladíka, který vznesl otázku, zdali neposloužila doba temna (rozuměj vláda vrahů, násilníků, mocichtivých diletantů, zvrhlíků a dalších cnostných existencí, jindy označovaných jako přátelé lidu či komunisté) jako inkubátor pro zdejší komiksovou tvorbu.

Pan Prokůpek přiznal, že je to dobrý dotaz. Myslíte také, že je to dobrý dotaz? Jaký na to máte názor Vy?

Já bohužel odpovědi nevyčkal, musel jsem opustit přednáškovou síň předčasně. Vím, hanba mi – avšak nemohl jsem jinak. Nezbývá tedy než se při příští příležitosti zeptat znovu... Pokud trpíte ostychem, či nepřicházíte na vhodný dotaz, použijte tento, však se nic nestane – já na něj neodpověděl, Prokůpkovu odpověď Vám netlumočím a nechat takto dobrý dotaz nezodpovězený by byla škoda.

Ilustrační fotka pochází od mé přítelkyně, které touto cestou děkuji – nejenom za ni, ale i za to, že mi pomáhá s odstraňováním gramatických chyb, ze kterých na mě následně plete bič, pod jehož pohrůžkou stávám se lepším a gramotnějším. Díky, Ban!





Žádné komentáře:

Okomentovat